VÝMARSKÝ OHAŘ | ||
Říká-li se, že pes je
nejvěrnější přítel člověka, pak o výmarském
ohaři to platí dvojnásob. Málokteré jiné plemeno
je tak oddané svému pánovi - někteří z nich
hovoří přímo o závislosti. Majitelé jiných
plemen, dokonce i jiných plemen ohařů, jsou pak
často překvapeni, jak silně je na ně jejich
šedivý parťák fixován. Zpravidla nejsou zvyklí
na to, aby si je pes takto intenzivně hlídal při
jakékoliv činnosti v přírodě - na poli i v lese
pracuje zásadně pro svého pána, i při obyčejné
procházce se stále vrací a svého vůdce
kontroluje a někdy se i očima táže, zda pro něho
nemá nějaký úkol. V domácím prostředí je to
pravý nohsled, doprovází svého pána při každé
činnosti, ať je to sledování televize nebo
vaření. A samozřejmě nevynechá jedinou
příležitost k tělesnému kontaktu a „nasáčkuje“
se pánečkovi do postele, i kdyby byla sebemenší
- pokud je mu to dovoleno. Tato věrnost a
oddanost se dá považovat přímo za plemenný znak
- vždyť podle písemných pramenů byla pozorována
už ve středověku u psů, kteří jsou některými
autory považováni za prapředky výmarského ohaře.
V našich zemích je výmarský ohař používán pro
lovecké účely prokazatelně od roku 1910, kdy
však byl v majetku cizí šlechty. Až na záčátku
dvacátých let minulého století přivezl Richard
Tománek 2 zahraniční psy- Arga a Gerdu von
Rundhof - a začal na nich chovat. Výmarani se
tak začali rozšiřovat i v našich zemích, občas
posilněni dalšími importy.
A
i proto, že za nimi začaly být vidět výsledky,
zajímali kynologickou veřejnost stále více.
Jejich vrozené vlohy udivovaly i zkušené
myslivce, oceňovali na nich obrovskou
všestrannost, snadnou ovladatelnost, vášeň pro
práci po výstřelu, vynikající nos, systematické
a vytrvalé hledání, pevné vystavování, vášeň pro
stopování a hlasitost na stopě
i spolehlivost při
práci ve vodě. Zájem o plemeno výrazně roste od
konce padesátých let, proto byl v roce 1966
založen Klub chovatelů výmarských ohařů , aby
dohlížel nad dalším vývojem a především rozvojem
plemene. Výmarští ohaři se začali účastnit
vrcholných loveckých soutěží u nás i v zahraničí
a postupně zaznamenávali významné úspěchy.
V současné době jsou v pracovní kariéře
nejúspěšnější
Citty od
Červenického potoka, Anthony Shefis, Best Alfa
Ori a další. Zatímco ve střední Evropě se
majitelé výmarských ohařů věnovali především
lovecké kariéře, v západním světě si již dávno
všímali jejich dalších úžasných vlastností.
Ostražitost, vrozená ostrost a vášeň ve
sledování stop umožnila a umožňuje výmarákům
absolvovat také služební výcvik. V USA a Kanadě,
kam byli první psi importováni již před druhou
světovou válkou, byli dokonce úspěšně používáni
jako služební psi policie. Jejich snaha vyhovět pánovi za každou cenu, snadná cvičitelnost a stopařská vášeň je předurčuje k dalšímu využití, a to záchranářskému výcviku. Psi jsou cvičeni pro různé katastrofické situace, účastní se vlastních soutěží a byli již mnohokrát ostře nasazeni na vyhledávání osob. U nás v této bohulibé činnosti vynikají především svěřenci CHS Artemis Terra.
Především v Americe ale brzy také pochopili, že
úžasné vlastnosti výmarského ohaře mohou využít
zcela jinak, a to jako mazlíčka a rodinného
společníka. Jeho nesporná inteligence, absolutní
oddanost a snadná ovladatelnost umožňují
zvládnout tohoto, v kohoutku 60-70cm velkého
psa, i nejednomu kynologickému začátečníkovi.
Jeho ostražitost je výhodou při ochraně
vlastního pozemku před nevítanými návštěvníky,
vlastní lidské smečce včetně dětí je ale milým a
oddaným společníkem. Jeho schopnost empatie je
neuvěřitelná, majitel má často pocit, že mu pes
čte myšlenky a chybí už jen, aby je slovně
okomentoval. Jeho aktivita a temperament
vyhovují především aktivním lidem a umožňují jim
vykonávat mnoho činností a sportů společně.
Pro zábavu psa, ale
i pána, se proto účastní lekcí a soutěží v agiliti,
frisbee, dogdancingu,
coursingu....
Výmaři milují každou tuto zábavu, rádi si hrají
a jsou nadšeni ve všech situacích, kdy se jim
jejich pán zcela věnuje. Takže ani domácí
„siesty“ nejsou výmarákům proti srsti, pokud
znamenají „rozhovor“ (nebo i mlčení) s jejich
pánečky. A to jsou také důvody, proč výmarského
ohaře vlastnili jako společníka kromě jiných i
herečka a kněžna Grace Kelly, herec Roy Rogers,
americký prezident D.D.Eisenhower, a v současné
době i herec Brad Pitt nebo polský prezident
Bronislaw Komorowski - páneček výmarky jménem
Heca...
Výmarský ohař je v posledních letech ve
stále hojnějším počtu zastoupen také na
výstavách psů. Ty jsou nutné téměř u všech
plemen psů k uchovnění – u výmarského ohaře je
to účast alespoň na jedné Klubové nebo Speciální
výstavě KCHVO,
které se konají
každoročně v různých koutech republiky.
Hodnocení nesmí být horší než Velmi dobrá.
V současné době ale stále více majitelů předvádí
své miláčky pravidelně i na dalších, většinou
národních a mezinárodních výstavách psů a často
sklízí nemalé úspěchy i v jejich závěrečných
soutěžích. Není divu – výmarský ohař je nádherný
pes s ušlechtilou
stavbou těla, lehce delšího rámce, šlachovitého,
atletického typu, avšak výrazně osvalen. Takové
tělo mu dává možnost ladného, elegantního
pohybu, který nepostrádá potřebnou rychlost a
lehkost. Dle délky a kvality srsti se dělí na
dvě samostatná plemena – výmarského ohaře
krátkosrstého a dlouhosrstého (blízkým příbuzným
je také slovenský hrubosrstý ohař, který se
z chovu VO vydělil v 60.letech minulého
století). Zájem budí především svou nevšední
barvou, která se se může u různých jedinců
pohybovat mezi barevnými tóny stříbrošedé, myší
šedi a srnčí hnědi, přičemž červenožluté a hnědé
pálení , které se občas vyskytne, je
nepřípustné. Jedinou další tolerovanou barvou na
těle šediváka je bíla, avšak pouze na hrudi nebo
prstech nohou a pouze v malém rozsahu. Barva očí
také budí často pozdvižení – na rozdíl od
většiny jiných plemen a jejich tmavého oka je to
barva jantarová (světlejší nebo tmavší), ale u
malých štěňat blankytně modrá. Zaujatý pohled
výmarského ohaře, který dotváří jeho vysoko
nasazené, dopředu překlopené ucho, chytne za
srdce snad každého pozorovatele. Ten se ale
nesmí nechat zmást – výmar neumí být pouze oním
andílkem, ale dokáže svou inteligenci a
šikovnost obrátit zcela nežádoucím směrem, pokud
bude trpět samotou, nedostatkem činnosti a zájmu
pána nebo v případě, že si jej páneček „nechá
přerůst přes hlavu“. Potřebuje totiž kromě
spousty lásky také pevnou ruku a pravidelný
výcvik, při němž unaví nejen své tělo, ale také
hlavu. Jakkoliv je to vynikající a chytrý
společník, nikdy nesmíme zapomenout na to, že je
to stále jenom pes a že hierarchie smečky musí
být vždy jasně dána (samozřejmě v pánečkův
prospěch). Bohužel, stejně jako žádnému
jinému plemeni, ani výmarským ohařům se
nevyhýbají některé nemoci, jako např. nemoci
srdce, očí, pohybového aparátu, neurologické
choroby, torze žaludku apod. Ačkoliv se
vyskytují spíše výjimečně, přesto se vyskytují.
Útěchou nám může být, že jedna z hlavních
činností KCHVO spočívá ve sledování a následné
eliminaci postižených jedinců z registru
chovných psů a v takové chovatelské práci, která
zamezí případnému výskytu nemocí u dalších
generací. Bohužel, nezodpovědní „chovatelé“
takto vyřazených psů, a to psů různých plemen,
se často nevzdají svých – především finančních –
plánů a na takto postižených nebo rizikových
jedincích nadále chovají. Proto má majitel
„papírového“ výmarského ohaře (VO s Průkazem
původu) mnohem větší naději, že jejich miláček
je a bude naprosto zdráv, než ten, kdo pejska
v rámci úspor pořídil „nepapírového“. Zpravidla
pak mnohem více nákladů vydá na veterinární
péči… Jsou však i jiné vady, díky nimž nemusí
být pes zařazen do oficiálního čistokrevného
chovu – především zásadní vady v exteriéru a
povaze (agresivita, bázlivost) a nedostatky
vrozených loveckých vloh (zkoušeny na povinných
loveckých zkouškách). Téměř všechny tyto
nedostatky mohou být a často také jsou přenášeny
do dalších generací a ve skupině „nepapírových“
psů se tak kumulují.
Výmarský ohař je tedy skutečně všestranný pes.
Jeho původní lovecké využití přetrvává a lovecký
výcvik včetně zkoušek je stále jednou z podmínek
jeho uchovnění. Ale na významu stále více
nabývá
jeho využití jako rodinného psa a společníka,
nicméně zdaleka nejsou vzácností situace, kdy
právě pořízením
výmarského ohaře jako rodinného mazlíčka udělá
jeho páneček (a možná častěji panička) první
krok směrem k myslivosti. Z lásky ke svému
psovi, ze snahy umožnit mu jeho nejpřirozenější
a nejmilovanější činnost, tedy práci při lovu,
někdy ze zcela pragmatické snahy o uchovnění
začne s loveckým výcvikem a ten je oba zcela
pohltí. A jsme opět na začátku - výmarský ohař
byl a je lovecký pes... |
||
© 2014 Greynie kennel - All rights reserved!
webdesign by
Anima Animal